Základní škola a Mateřská škola

Višňová u Příbrami

historie-skoly.png Historie školy

Založení školy ============== Obecná škola v obci Višňová byla založena na počátku vlády císaře Františka II., pozdějšího císaře Františka I. V roce 1793 je založena samostatná škola v obci Višňové, neboť doposud spadala obec pod školu ve Svatém Poli. Z dochovaných pramenů je známo nařízení královského krajského úřadu z roku 1794, kdy je panství dobříšskému, na základě dvorských dekretů z let 1788 – 89, přikázáno dodávat škole svatopolské a višňovské 6 sáhů dříví, o jehož zpracování se museli postarat poddaní panství dobříšského a školních obvodů. Vznik školy ve Višňové odčerpal značnou část dětí patřících ke škole ve Svatém Poli. Proto zpočátku místní učitel odváděl z dětí, jež dříve patřily pod Svaté Pole, určitou daň svému protějšku ve Svatém Poli. A nebylo to málo. Ze 161 domů to bylo skoro 8,5 zlatky. Přesto všechny ostatní poplatky zůstaly škole a učiteli. Dozor nad nově vzniklou školou drželo c.k. Okresní školní dozorství se sídlem v Příbrami. Ze zápisu školní kroniky, jež zaznamenala vypravování starých pamětníků, se dá předpokládat a snad i tvrdit, že stará škola byla vystavena na těch samých místech dnešní budovy, ale samozřejmě v menší podobě a skromnějších poměrech než pozdější budova. Škola byla přízemní, z celodřevěné konstrukce, na tu dobu typická vesnická škola. K silnici bývaly dvě malé zahrádky, rozdělené chodníkem, jež vedl ke vchodu do školy. V severní části byla umístěna třída, západní část byla užívána jako chlév a jižní část zabíral byt učitele. Žádné dřevěné obydlí nevydrží věčně a z výpovědí pamětníků je patrné, že už v době jejich mládí byla škola silně zchátralá a na spadnutí. Ve starých kronikách je záznam o tom, že prohnilými stěnami píchali chlapci dobytek pruty, na jiném místě močili ven ze třídy. Dodatečné opravy nešlo provozovat donekonečna, budova byla nakonec ze všech stran podpírána, což vedlo k jejímu opuštění a přesunutí dětí do statku Šimonovských čp. 5 a později do nově postavené chalupy Skuhrovcovic na Vršku čp. 73. S podivem je, že v rozpadající se škole zůstal učitel. Položení základního kamene =============­============= Konečně se rozhodlo o stavbě nové školy, stará nevyhovující škola byla stržena a v roce 1854 byl položen základní kámen, který posvětil kníže Bedřich Schwarzenberg, arcibiskup pražský. Kámen leží v rohu budovy směrem k faře, podle silnice. V něm byl uložen pamětní spis o stavbě školy a drobné mince té doby. Nová škola byla jednopatrová, zděná a na tehdejší dobu velmi moderní. Postavil ji knížecí stavitel z Dobříše, pan František Soudek, za 12 tisíc zlatých. Vnitřní organizace budovy byla řešena takto: v přízemí sídlil správce školy, dále zde byl byt mladšího učitele a komora správce školy. V prvním patře byly dvě třídy, ke školní budově přináležely zděné záchody přistavené ke školní budově a v bytě řídícího stála pec na pečení chleba. Nová budova byla rozměrově zhruba dvakrát větší než její předchůdkyně, a proto zabrala obě zahrádky před starou školou a téměř celý dvorek, což způsobilo problém, kde postavit kůlny na dříví, pro něž nebylo místa. Naštěstí místní fara popustila obci podélnou část své zahrady na zřízení dvora, za to jí byla postoupena část sousední zahrady patřící obci. Fara dále dovolovala školním dítkám volný přístup do farské zahrady. Prakticky do roku 1883 se učilo v nové škole ve dvou třídách, které kapacitou nepostačovaly pokrýt počet dětí (250 – 280). Bylo naprosto normální, že děti seděly na zemi, na oknech, na stole učitele. Situace se stala zoufalou. Obecní školní rada podala návrh na rozšíření školy z dvojtřídky na trojtřídku. Ten okresní školní rada schválila, a tak byla vytvořena nová třída z bytu mladšího učitele a komory správce školy. Obě malé místnosti byly spojeny a přetvořeny na novou třídu. Ale ani tyto stavební úpravy situaci moc nezlepšily. Dětí přibývalo, a tak za 4 roky byla školní rada nucena řešit otázku rozšíření školy znovu. Otázku vyřešil člen školní rady hostinský Petrus, který nabídl malou místnost ve svém hostinci. Jednalo se o malou temnou místnost vzadu za hostincem. Přesto se početní stav na třídu moc nesnížil. V té době chodilo do školy 298 dětí a situace byla ve škole stále dosti špatná. Učitel nebyl schopen se pomalu hnout a děti byly doslova všude. Tak ani nová třída v hostinci u Petrusů čp. 1 nebyla právě ideální, na dvoře hostince se stále pracuje a silný hluk doléhá i z nálevny. Není nic zvláštního, když do výuky vrazí opilec a začne nabízet dětem alkohol, zvrací na podlahu či sprostě huláká. Nejhorší bylo, že celá obec o nastalé situaci věděla, ale nic s tím nečinila. Zejména její představitelé úspěšně mařili nařízení okresních úřadů, ve snaze zachovat stávající stav i za cenu zdraví a vzdělání svých dětí. V roce 1890 byla na dvorku vybudována kolna s chlévem a dřevníkem pro řídícího učitele. Od okresního školního rady přichází návrh na přístavbu školy, ale v důsledku nedostatku financí je tato varianta zamítnuta. Tato jednání probíhala v letech 1894 – 95. Určité změny bylo dosaženo v roce 1897. Školní zahrada je rozšířena o tzv. Fišlovnu čp. 39. Základní škola O dva roky později v roce 1897 je zde návrh stavitele Kašpara na přístavbu II. patra. Zároveň jsou zakoupeny pozemky s domem čp. 39, jenž je v ruinách, a objevuje se možnost opravy a rozšíření školy o dvě třídy. Vytvoření plánu na stavbu bylo zadáno místnímu rodáku J. Rozsypalovi mistru zednickému na Březových Horách. Ten ale není schopen dodat požadované plány, proto je úkol zadán panu Kadlecovi z Dobříše. Stále ale vládne nerozhodnost, zda vybudovat novou budovu nebo přistavit druhé patro. V roce 1899 je naprosto jasné, alespoň hostinskému Petrusovi, že nouzové řešení místnosti v hostinci je nevyhovující a stavba školy je neodvratná. Tento stav se podařilo vyřešit skoro až o deset let později novým starostou, panem Josefem Marhoulem, kovářem čp. 41, za podpory školních úřadů, kterým došla trpělivost z liknavosti obce ke stavu obecné školy. Škola ve století devatenáctém =============­================ Mezitím se změnila i doba, včetně přístupu k dětem a jednání s nimi. Přicházejí podpory sociálně slabým dětem, je ustanoven zákaz konání dětské práce na těžkých strojích, zákaz navštěvování zábav a také kouření a pití alkoholu. Se začátkem století je spojena oprava střechy školy (1901), udržování a výstavba plotů okolo školních pozemků. Se souhlasem hejtmana Emanuela Wirtha a s pomocí úřadů jsou zavedeny od roku 1905 tzv. polévkárny, kdy je vydávána polévka sociálně slabým dětem, většinou v době zimních měsíců. Polévku obvykle vařil hostinský, cena jedné porce byla 8 haléřů a finančně přispíval okresní úřad a obec. Objevují se zde i příspěvky na obuv a šatstvo. V roce 1905 je současných šest neděl prázdnin prodlouženo na dva měsíce. Prázdniny začínají v půli července a končí v půli září. V roce 1906 je prováděna prevence proti šíření tuberkulózy a zavedeny slevy na dráze pro učitele a žáky v případě školních výletů až 50%. Přichází rok 1908 a starosta Marhoul se rozhoduje pro stavbu školy. Je pozván stavitel Kašpar, ale pro šíření pomluv ze strany konkurence, jak je v kronikách uváděno, odstupuje od plánu i stavby. Na své místo doporučuje Zdeňka Tochovského z Příbrami, ale když má dojít na výběrové řízení stavitele, je správce školy Petrus stižen bolestmi zad, a řízení tedy probíhá v jeho nepřítomnosti. Nečekaně je místo něho vybrán mistr Rozsypal, a to za velmi zvláštních okolností. Smlouva není pořádně vyhotovena a jsou zde důležitá opomenutí, jak se později ukáže. Stavba, již tento muž vytvoří, se stává synonymem jeho jména. Stavební práce jsou značně chaotické, jednou není materiál, podruhé nepřijdou dělníci. Když konečně druhé patro stojí, zjišťují obecní představitelé spoustu závad. Celá stavba se jeví jako neodborně postavená, za necelý rok hrozí stropy záchodů sesutím, komíny kouří víc do třídy než ven, odpad vede komorou správce a netěsní. Pan stavitel sice slibuje nápravu, ale nikdy opravy neuskuteční. Pan stavitel Rozsypal bezostyšně předkládá účet na 1728 zlatých za provedenou práci, obec nesouhlasí a chce stavitele žalovat. Ale ten jí obratem ruky doslova předhodí, že mu nebyly předloženy dražební podmínky. Později se ukáže, že předsedou výběrové komise byl švagr stavitele, který zvláštní náhodou opomenul předložit dražební podmínky, a tak vzniká pro obec nepříjemná situace. Obec na zvláštní radě odsouhlasí další částku, jež je staviteli dána. Většina závad je nakonec odstraněna na náklady obce. V roce 1910 jsou postaveny nové komíny pro III. třídu a již o rok dříve zbudovány nové stropy na záchodech a přemístěny odpady. Základní škola Vznik čtyřtřídní školy =============­========= Školství prochází další etapou, dochází ke zhoršení chování dětí, zejména v letech 1911 – 13. V roce 1914 je opatřena škola hromosvodem. Po všech stavebních úpravách vzniká škola čtyřtřídní. Tento stav trvá až do roku 1933 – 34, kdy v důsledku zvýšení počtu žáků je z rozhodnutí školního úřadu zřízena pobočná pátá třída. Ta je umístěna do kabinetu v přízemí a školní pomůcky se stěhují na půdu a do skříní na chodbě. Škola tak ztrácí kabinet a sborovnu. V témže roce se objevují bezplatné kontroly zubů žáků u Dr. Bartoše v Dubenci. Od 1. září 1939 je snížen stav žáků na 45 v jedné třídě, z toho důvodu místní rada žádá o vytvoření pobočných tříd pro II. a III. třídu, škola má tak čtyři třídy kmenové plus tři pobočné. Z důvodu vzniku pěti učeben je zavedeno střídavé vyučování. V té době spadaly pod školu ve Višňové také děti ze samoty Buda, Placů a Toku, Drásova s Cihelnou a Červeného mlýna, Ostrova, Lubenice s Chaloupkami a samoty Nesvarova a Hory, Skalice a přilehlých Druhlic, Hrabákovic, Kurzbachu a Stružiny. Kolem roku 1870 přešly Placy pod školu ve Stěžově, roku 1893 Strupina ke škole v Nečíni, v roce 1894 připadla Skalice s Kurzbachem škole v Dalekých Dušníkách a v roce 1921 také celé Druhlice. V roce 1942 prochází škola částečnou vnitřní rekonstrukcí, jsou měněny okapy. V 1943 je zrušena obecní školní rada a správu přebírá starosta obce. V roce 1944 je provedena další oprava střechy. Konec války je ve škole spojen s dalšími úpravami a malováním. Na podzim je vytvořena první školní kuchyně. Rok 1946 je pro školu dobou rozmaru, nejprve je poškozena nákladním autem a poté je plně elektrifikována. Pro školní účely je přidělen radiopřijímač zabavený za války. V tomto roce byla při škole zřízena také mateřská školka. Škola proslula v době válečné i poválečné svými divadelními představeními. Jmenujme např. hru Krakonoš z roku 1943, Zlaté jahody z roku 1944, Za pokladem z roku 1946, Zlatá nit z roku 1949. V roce 1949 je uvolněn byt řídícího (ředitele) a vytvořena nová kuchyně, knihovna a poradna. O rok později škola získala psací stroj Remington a jsou vybudovány nové šatny. Škola je užívána jako sídlo MNV. Rok 1952 je spojen s opravou komínů a o tři roky později se opět opravuje střecha a dává nová omítka. V roce 1957 je zavedena do školy voda, i když jen částečně, jsou odstraněny stupínky a nainstalovány listové tabule. V roce 1958 je konečně dokončen vodovod a jsou vyměněna okna. O pět let později je rozvod vody opět opravován. Základní škola – školní rok 1963–64 V letech 1964 – 65 dochází k další opravě střechy spojené s výměnou krytiny a opravou oken. Škola prochází během příštích dvou let kompletní generálkou, v roce 1969 je škola oplocena a vytvořena školní zahrada. V době normalizace je přízemí upraveno pro užívání MŠ s celodenním provozem a i se stravováním. V roce 1973 dochází k přístavbě nové šatny, je vybudována nová podlaha a nová sborovna. V letech 1975 – 78 dochází k řešení problémů spojených se špatnými stropy ve II. a III. třídě a je provedeno jejich zpevnění. V roce 1976 odchází MŠ do nové budovy, přízemí je upraveno na tělocvičnu a jídelnu. Obědy pro žáky ZŠ jsou dováženy z nové MŠ. Roku 1978 je upravena venkovní plocha pro TV. Konec desetiletí přináší rozčarování ze špatného stavu střechy, komínů a nutnosti k přechodu topení pevnými palivy z důvodu nedostatku nafty. Na novou střechu škola čeká až do roku 1982 a o rok později následuje rekonstrukce elektroinstalace. V roce 1984 je zavedeno ústřední topení a konečně tak odpadá nošení uhlí a dřeva do tříd a je konec nepořádku s tím spojeného. O rok později je postavena kotelna, zrušena tělocvična a škola se stává čtyřtřídní. V roce 1987 začala při ZŠ ve Višňové pracovat Školní družina pod vedením paní vychovatelky Jana Lichtenberkové. Budova ZŠ po rekonstrukci Porevoluční období ================== Porevoluční rok 1990 se stal obdobím změn i ve školství. Čtyřtřídní Základní školu ve Višňové v tomto roce řídila paní ředitelku Marii Krejčíkovou, kterou následně vystřídala Mgr. Eva Číhalová, jež školu vedla do roku 1996. Škola projektu ZDRAVÁ ŠKOLA, ve kterém jsme se zaměřili (včetně rodičů) na pozitivní rozvoj osobností VŠECH dětí, na změny jejich postojů, způsobů komunika¬ce ve škole i vztahů k vlastnímu zdravému způsobu života nejen fyzickému, psychickému, ale také sociálním vztahům při životě v komunitě třídy a školy. Vypracovaný projekt byl vyhodnocen jako jeden z nejlepších a višňovská škola byla vybrána mezi 10 škol v České republice, které byly zařazeny do tzv. sítě evropských škol WHO. V rámci nového projektu ve škole vyučovali paní učitelky V. Durmanová, A. Pouchová, E. Mezerová a pan učitel I. Mayer. Ve školním roce 1992/93 se ve spolupráci s osobním zasazením tehdejšího starosty pana J. Tomka poda¬řilo získat souhlas s otevřením 5. ročníku, který jako třídní učitel převzal kolega I. Mayer. Z této třídy byli také poprvé přijati žáci do víceletých gymnázií (žáci J. Novotná, V. Koukolíček, T. Ploc). Svými výsledky při přijímacích zkouškách patřili k nejlepším. V této tradici (až na malé výjimky) pokra¬čuje škola dodnes. Od roku 1995 začali višňovští žáci jezdit také do školy v přírodě. První škola v přírodě byla v Železné Rudě, byla spojená s návště¬vou chráněné oblastí Bavorského lesa na německé straně, 5. ročník absolvoval i výstup na nejvyšší horu Javor. Druhá škola v přírodě se odehrávala v bungalovech na Loužku a byla spojená i s výcvikem páťáků v jízdách na pramičkách. V polovině devadesátých let při škole fungoval také flétnový soubor VIŠNIČKA, který si získal uznávané renomé. Jejich kronika dokladuje desítky vystoupení a koncertů i úspěšné výsledky v soutěžích. VIŠNIČKA však definitivně zanikla s koncem školního roku 2002/03. Byla dokladem toho, že schopné děti žijí nejen ve městech, avšak důležité je vždy najít ochotníky, kteří by se dětem věnovali. Višňička Od roku 1996 vedla školu paní ředitelka PhDr. Iva Palánová, pod jejíž vedením se dále pokračovalo v programu Zdravá škola a Obecná škola. Ve školním roce 1998/1999 se uskutečnil 1. ročník „Višňovských olympijských her“ na místním fotbalovém hřišti. V roce 2000 došlo k integraci s Mateřskou školou ve Višňové, což vedlo ještě v těsnější propojení práce školy a školky. Ve školním roce 2001/2002 došlo ke snížení počtu žáků na 50 a vyučovalo se tedy jen ve třech třídách, kdy byl spojený l. a 3. ročník, 2. a 4. ročník. V rámci projektu INDOŠ (Internet do škol) škola získala 6 počítačů a celkový počet počítačů na škole se tak zvýšil na 11. Školní počítačová učebna byla také vybavena novým nábytkem, a proto již nic nebránilo tomu, aby se děti mohli věnovat také rozvíjení svých počítačových dovedností. Současnost ========== Od roku 2005 vede školu ve Višňové paní Lenka Vacková, která od roku 1974 pracovala jako učitelka a později ředitelka Mateřské školy ve Višňové. V září roku 2007 bylo vytvořeno nové logo školy a školky ve Višňové. Jeho hlavním symbolem jsou višně, které mají evokovat název naší vesnice. Višně jsou dvě a jsou nahoře spojené stopkou, což má symbolizovat partnerství dětí a učitelů. A obě višně se usmívají právě proto, že cílem školy by měl být dobrý pocit a spokojenost všech – učitelů, dětí i rodičů. Škola si také dobře uvědomuje nutnost kvalitně komunikovat se svým okolím a proto od září zprovoznila nové webové stránky www.skolavisnova.cz , kde budou k dispozici nejnovější informace o fungování školy a školky, stejně jako fotografie z akcí a jiné zajímavosti. Seznam ředitelů školy ve Višňové: =============­==================== .[tab1] |------------------------------- | Období | Ředitel |------------------------------- |1793 – 1823 | Matěj Kugler |1823 – 1826 | František Kramatka |1826 – 1837 | František Lukáš |1837 – 1861 | Benedikt Stehlík |1861 – 1883 | Josef Beznekr |1883 – 1919 | Josef Fencl |1919 – 1936 | Josef Soukup |1936 – 1938 | Božena Bičáková |1938 – 1939 | Adolf Hájek |1939 – 1945 | Josef Pečený |1945 – 1949 | František Šlapák |1949 – 1957 | Marie Škorničková |1957 – 1959 | Vladimír Parez |1959 – 1976 | Marie Čermáková (roz. Škorničková) |1976 – 1981 | Emilie Kopecká |1982 – 1990 | Marie Krejčíková |do 1990  | Mgr. Eva Číhalová |do 1996| PhDr. Iva Palánová |do 2005  | Lenka Vacková do 2014 | Mgr. Hana Matysová 2014 – dosud